V první řadě je třeba nejprve zmínit to, že likvidovat společnost nemůže tak úplně každý. Předně zákon stanovuje to, ať si sama společnost či právnická osoba, chcete-li, určí svého likvidátora z řad jednatelů / společníků, ať to pěkně zůstane na jedné hromádce. Takový likvidátor má hned několik povinností, kterých musí dbát a o které musí být postaráno bezodkladně, nebo alespoň by to tak být mělo.
Likvidátor by měl:
– shromáždit všechen majetek společnosti (NE společníků) a sepsat jej, případně i ocenit.
– „zhojit“ všechny dluhy a splatit pohledávky – společnost by neměla při svém zániku nikde být dlužná
– uplatnit všechny pohledávky společnosti u třetích osob – pokud má společnost někde peníze, které čekají na vyzvednutí, měly by se ihned shromáždit
– pokud má společnost zaměstnance, je třeba jim nejprve vyplatit mzdy
– Rozprodat, co se dá, ideálně aby majetek společnosti byl pouze v penězích na účtu.
– až zaplatí všem, komu zaplatit společnost musí = vyplatit podíly společníkům
Taková likvidace společnosti může zabrat pár měsíců, klidně i pár let. Samozřejmě, nemělo by se stát, že by se společnost likvidovala dvacet sedm let, jak tomu bylo u jedné Znojemské společnosti.
Likvidátor má poté nárok na smluvenou odměnu, kterou si dohodnou společníci anebo pokud se jedná o člověka mimo okruh společníků, kterou zažádá na příslušném soudu.
Kdy vlastně společnost zaniká?
Jakmile je rozdělen všechen majetek a soud provede výmaz společnosti z obchodního rejstříku, či jiného veřejného seznamu.
Pro společníky končí společnost tímto dnem, a ještě před ním je jim vyplacen celkový podíl, který mají na společnosti spolu s celým majetkem. Podíl se určuje podle výše vkladu a jeho vyobrazení v celkovém podílu – pokud společník vložil 40 % základního kapitálu, má tedy 40 % podílu z celkového majetku společnosti.
Spousta „mladých manažerů“ se právě živí rozkladem společností, je to lehké zaměstnání, ale často je v takovém procesu více problémů, než by snad i bylo zdrávo.